Čeljabinský incident po stu letech

14.4.2015

Pátý den naší sibiřské cesty začal kolem sedmé ráno návratem na čeljabinské nádraží.

Zoom gallery

To jsme chtěli vyfotit, nafilmovat a po té zde nasednout na vlak do Jekatěrinburgu. Vše probíhalo dobře – na nádraží jsme dojeli hodinu před odjezdem vlaku a tak jsme měli čas potřebný na foto dokumentaci. Vyšli jsme na nadchod nad kolejišti a Petr, třímajíce odhodlaně svou kameru, vyrazil krokem lovce zvěři na stopě směrem nad vzdálenější kolejiště zalitá ranním sluncem.

Mně byla určena role hlídače našich dvou zavazadel, kterou jsem dalších patnáct minut svědomitě plnil. Pak jsem si náhodou všiml dvou policistů, kteří si rychlým krokem razí cestu davem na nadchodu. Nijak jsem jim nevěnoval pozornost, ale za pět minut jsem je viděl znovu, jak jdou zpět, v rukách český pas a za sebou ráčejícího Petra.

Mlčky jsem se k tomu procesí přidal, protože jsem chtěl vědět, kam přesně Petra odvedou. Vzali ho na nádražní služebnu policie, kde se v té chvíli seběhlo asi pětice uniformovaných a stejně tolik neuniformovaných policistů. Fotit to shromáždění jsem nepovažoval za taktické a tak jsem se jen snažil s přihlouple vtíravým úsměvem navázat s někým z nich přátelský kontakt. To se mi po chvíli podařilo a tak jsem se dověděl, že fotit či filmovat nádraží je sice dovoleno, ale Petr filmoval jedoucí vlak, a to už dovoleno není.

Petr dostal možnost buď vše, co natočil, smazat a být propuštěn, nebo nemazat a být odveden na výslech u protišpionážní policejní sekce. Náš vlak měl v té chvíli asi 20 minut do odjezdu. Situace opravdu nemilá. Tak jsem Petrovi doporučil policistům raději rychle vyhovět. Petr byl smutný, protože, jak mi později vysvětlil, se mu podařilo nafilmovat krásné černé uhlí, které by se ohromně hodilo do záběrů dokumentujících Sibiřskou anabázi a problémy s uhlím, které naši legionáři tehdy měli. Bylo to prý to nejkrásnější černé uhlí, které kdy viděl a slunce jej osvětlovalo nejlépe jak to jen je možné…

Moje nudně praktická hlava v té chvíli ale viděla jedinou věc – ubíhající ručičky na hodinách. Proto jsem neměl dostatek pochopení pro Petrovu snahu bojovat ani sílu ho v jeho vzdoru podpořit.  Rychle vymazat a pryč. Výmaz nakonec provedl jeden z mladých neuniformovaných policistů, který se v Petrově kameře překvapivě dobře a rychle orientoval. Do vlaku jsme nastoupili čtyři minuty před odjezdem, což bylo o fous. A ještě jsem dostal od mladé konduktérky vyhudrováno, že v mé rezervaci chyběla jedna číslice z pasu. A ať to "příště dělám pořádně“.

Cesta proběhla bez problémů, sluníčko svítilo, starobylá nádraží a předuralské vesničky ubíhaly kolem nás asi pět hodin, až jsme dorazili do Jekatěrinburgu. Tady jsme, tentokrát zvenčí, vyfotili nádraží, velmi rychle našli Michailovský hřbitov s památníkem asi čtyřem stovkám legionářů, kteří zde jsou pochováni. Pak jsme ještě našli místo, kde stál dům, v němž byla v noci na 17.července 1918 pozabíjena rodina cara Mikuláše II. V obavách, že by mohl být osvobozen čsl. legiemi, ztratil jejich věznitel nervy, zavedl carskou rodinu do sklepa na údajné fotografování a nechal všechny včetně žen a dětí postřílet. Legie se do Jekatěrinburgu probojovaly 25. července, tedy asi o týden později. Ve městě pak zůstaly celý rok a to vedlo i k tomu, že si zde vytvořily sídlo různé československé instituce.

Na dnešek nám ještě zbývá najít tzv. Americký hotel, ve kterém bydleli legionářští důstojníci a také bychom rádi promluvili s historikem, kterého nám doporučili přátelé z Československé obce legionářské. Snažíme se mu dovolat a domailovat, ale zatím se nám to nedaří. Uvidíme.

V našem hotelu bohužel internet nepracuje a tak dnes výjimečně nebudeme schopni předat fotky a text na čas ráno tak, jak jsme na to zvyklí. Budeme se ale snažit to napravit někdy přes den, pokud se nám podaří najít kavárnu či jiné podobné zařízení s wi-fi. Dnešek strávíme v Jekatěrinburgu a večer vyrážíme vlakem do Omsku, který je odsud vzdálený asi 800 km jihovýchodně.

Pohled na kolejiště nádraží v Čeljabinsku – někde zde došlo v květnu 1918 k „Čeljabinskému incidentu“, který změnil principy postupu československých legií na cestě   do Vladivostoku. Celé další 3 roky postupovaly legie již „vlastním pořádkem“ bez ohledu   na situaci ve vztahu ke stranám konfliktu ruské občanské války.Pohled na kolejiště nádraží v Čeljabinsku – někde zde došlo v květnu 1918 k „Čeljabinskému incidentu“, který změnil principy postupu československých legií na cestě   do Vladivostoku. Celé další 3 roky postupovaly legie již „vlastním pořádkem“ bez ohledu   na situaci ve vztahu ke stranám konfliktu ruské občanské války.
Pohled na kolejiště nádraží v Čeljabinsku – někde zde došlo v květnu 1918 k „Čeljabinskému incidentu“, který změnil principy postupu československých legií na cestě do Vladivostoku. Celé další 3 roky postupovaly legie již „vlastním pořádkem“ bez ohledu na situaci ve vztahu ke stranám konfliktu ruské občanské války.
Pravoslavný kostel u nádraží v ČeljabinskuPravoslavný kostel u nádraží v Čeljabinsku
Pravoslavný kostel u nádraží v Čeljabinsku
Historická budova nádraží v Čeljabinsku, kterou můžeme vidět na originálních  snímcích z doby, kdy zde byly československé legieHistorická budova nádraží v Čeljabinsku, kterou můžeme vidět na originálních  snímcích z doby, kdy zde byly československé legie
Historická budova nádraží v Čeljabinsku, kterou můžeme vidět na originálních snímcích z doby, kdy zde byly československé legie
Původní nádraží v městě Kameněvsk-UralskiPůvodní nádraží v městě Kameněvsk-Uralski
Původní nádraží v městě Kameněvsk-Uralski
Městečko na trati Čeljabinsk – JekatěrinburgMěstečko na trati Čeljabinsk – Jekatěrinburg
Městečko na trati Čeljabinsk – Jekatěrinburg
Historická budova nádraží v Jekatěrinburgu
Historická budova nádraží v Jekatěrinburgu
A ještě jednou jekatěrinburgské nádraží
A ještě jednou jekatěrinburgské nádraží
Velmi smutně a zanedbaně působící Michailovský hřbitov v Jekatěrinburgu
Velmi smutně a zanedbaně působící Michailovský hřbitov v Jekatěrinburgu
Pomník československým legionářům, který zde byl postaven v roce 2008 s podporou  Ministerstva obrany ČR a Generálního konzula ČR v Jekatěrinburgu
Pomník československým legionářům, který zde byl postaven v roce 2008 s podporou Ministerstva obrany ČR a Generálního konzula ČR v Jekatěrinburgu
Jména asi 370 československých legionářů padlých v Jekatěrinburgu a okolí. Dalších asi  nalezených v hromadných hrobech společně s příslušníky ruské armády nebylo   identifikováno.
Jména asi 370 československých legionářů padlých v Jekatěrinburgu a okolí. Dalších asi nalezených v hromadných hrobech společně s příslušníky ruské armády nebylo identifikováno.
Kostelík svatého Michaila uprostřed hřbitova
Kostelík svatého Michaila uprostřed hřbitova
Památník padlým v Afghanistanu a Čečensku
Památník padlým v Afghanistanu a Čečensku
Velmi skromná pamětní deska zmiňující zavraždění carské rodiny na místě, kde k  činu došlo. Původní dům, kde rodina cara Mikuláše II. v té době pobývala, byl zbourán
Velmi skromná pamětní deska zmiňující zavraždění carské rodiny na místě, kde k činu došlo. Původní dům, kde rodina cara Mikuláše II. v té době pobývala, byl zbourán
Místo, kde stál dům v němž byla carská rodina vyvražděna
Místo, kde stál dům v němž byla carská rodina vyvražděna
Pravoslavný kostel „Na krvi“, který byl postavený v 90. letech vedle místa vraždy  rodiny a v němž jsou hrobky celé carské rodiny
Pravoslavný kostel „Na krvi“, který byl postavený v 90. letech vedle místa vraždy rodiny a v němž jsou hrobky celé carské rodiny
Pamětní desky Mikuláše II., jeho manželky a syna – nástupce trůnu
Pamětní desky Mikuláše II., jeho manželky a syna – nástupce trůnu
Celkový pohled na kostel Na krvi a jeho okolí
Celkový pohled na kostel Na krvi a jeho okolí
Legionáři > Příběh filmu > Sibiř 2015 > Čeljabinský incident po stu letech