Rozhovor: Sibiř čili Po stopách legionářů on-line

8.4.2015

Petr Nikolaev s Jiřím Prušou opustili domovinu a v rámci příprav filmu projedou vlakem Transsibiřskou magistrálu. 

Přípravná fáze filmu Legionáři – Sibiřská anabáze nabírá na obrátkách. Před týdnem focení s bratry Rašilovovými pro Legiokalendář, dnes start expedice Sibiř 2015 Petra Nikolaeva a Jiřího Pruši. Proč tam režisér s producentem na dva týdny letí, proč stráví padesát hodin čistého času ve vlaku na Transsibiřské magistrále a jak to souvisí s naším filmem? 

 dsc01780_-_kopie.jpg

LegieFilm.cz (LF): Projet Sibiř vlakem, to chce mimořádnou motivaci.

Petr Nikolaev (PN): Tou motivací je chystaný film. Být na místě činu je naprosto zásadní. Poznal jsem to už na zborovském bojišti při naší minulé cestě (pozn LF - Let do Zborova, dokument zde. Člověk se po návštěvě míst, kde se to celé odehrávalo, dokáže najednou opravdu vmyslet do pocitů, jaké ti kluci mohli mít. Na magistrále by to mělo být ještě mnohem silnější - ty tisíce kilometrů! Myslím, že to ovlivní nejenom scénář, ale celý film. Také budeme dávat pozor na to, co je na přírodě i stavbách opravdu mimořádné. Později se rozhodneme, jak s tím naložit. 

Jiří Pruša (JP): Vidím dva hlavní cíle. Za prvé lépe pochopit rozlohu a charakter území, které naši legionáři kontrolovali, osobně nasát atmosféru míst, o kterých jsem zatím jen četl. Druhým důvodem je přitáhnout k tomuhle neuvěřitelnému příběhu co nejvíc pozornosti a tu využít pro podporu projektu hraného filmu, který s Petrem připravujeme. Právě film by tuto heroickou etapu našich dějin mohl po mnoha desetiletích mlčení konečně prezentovat široké veřejnosti u nás i v zahraničí. Málokdo si dnes uvědomuje skutečný rozměr sibiřské anabáze a její mezinárodní dosah. To bychom rádi změnili. Naštěstí nejsme sami, jak je možné se přesvědčit na webu filmu v sekci Spřízněné duše.  


Petr Nikolaev s Jiřím Prušou posílají z Ruska on-line krátké zprávy i shrnující deníkové zápisy. Sledujte on-line speciál Sibiř 2015.  
 

LF: Máte oba hodně nacestováno, tohle je ale přece jen jiné. 

PN: Pro mě je tahle cesta v mnoha směrech výjimečná. Myslím na to, abychom ji co nejlépe využili a taky abychom se ve zdraví vrátili. Ale cestování si Jirkou je radost.

JP:  Myslím, že tahle cesta bude opravdu hodně jiná. Jednak budeme s Petrem přes dva týdny většinou jen spolu a jednak jedeme do země, v níž ani jeden nemáme téměř žádné zkušenosti s tím, jak se tam cestuje. Především jsem ale opravdu hodně zvědavý, na co tam ve vztahu k legiím narazíme. Máme zprávy o hrobech legionářů, ale rádi bychom našli i místa, která se vážou k bojovým akcím nebo důležitým situacím, do kterých se legie dostaly.

Představa, že budeme po sto letech stát na místě, kde neznámý maďarský voják vyhodil z vlaku kus železa a smrtelně zranil našeho legionáře v Čeljabinsku, mě naprosto vzrušuje, protože to byl jeden z určujících momentů pro další vývoj událostí. Jak se nám tohle i další plány podaří, zatím nevím, ale věřím, že nějak ano. A ještě jedna věc mi víří hlavou - myslím, že teprve na místě si uvědomíme rozlehlost Sibiře. Čas a prostor je totiž určující pro řadu věcí mnohem více, než si z odstupu času i vzdálenosti uvědomujeme. A taky jsem nikdy nejezdil moc vlakem, tak se teď těším, že se to na legendární Transsibiřské magistrále trochu naučím.  

  Takhle Petra s Jirkou vyfotil týden před odletem David Ployhar v kolejišti vršovického depa v aprílovém počasí evokujícím Sibiř docela dobře. Zoom gallery
Takhle Petra s Jirkou vyfotil týden před odletem David Ployhar v kolejišti vršovického depa v aprílovém počasí evokujícím Sibiř docela dobře.

LF: Co vás s ohledem na film na Sibiři láká nejvíc?

PN: Pro mě je asi největším lákadlem Bajkal. Jsem zvědavý i na Volhu a Ural. No a Vladivostok to všechno uzavře. Z „legionářských“ míst jsou to Lipjagi u Samary, Simbirsk, tedy dnešní Uljanov, rodiště Lenina, a Kazaň. Pro historii i pro film je klíčový Čeljabinsk.

JP:  Vidět Bajkalské jezero jako místo jediné československé námořní bitvy i jako přírodní skvost. Hodně mě taky zajímá Samara, kde se zrodila pověst o neporazitelnosti našich legií. Určitě Jekatěrinburg, kde bolševici ze strachu, že Legie osvobodí cara, raději celou carskou rodinu postříleli. Zvědavý jsem i na Vladivostok, kde se legionáři nakonec dva roky po válce naloďovali na cestu zpět domů. Tři místa, která mi skáčou do hlavy nejčastěji, jsou Jekatěrinburg, Čeljabinsk a Vladivostok, ale vlastně lákadlem je celá tahle cesta. 

LF: Očekáváte i nějaké komplikace?

PN: Poslední tři měsíce jsem měl potíže s plotýnkou a absolvoval jsem obstřiky.  Tak doufám, že se nevrátím vleže.

JP: Snad ani ne. Možná, kdyby nás ve vlaku nebo jinde na cestě někdo chtěl okrást, ale zase tolik se toho neobávám. 

  Transsibiřská magistrála a nejen ona. I s logistickými poznámkamiZoom gallery
Transsibiřská magistrála a nejen ona. I s logistickými poznámkami

LF: Jaký nejdelší úsek ve vlaku vás čeká?

PN: Původně jsme to chtěli projet celé najednou. Pak nám došlo, že by to byla škoda. Zastavujeme často a přejezdy jsou myslím kolem tisíce kilometrů. Každá z většinou jednodenních zastávek kopíruje důležitou kapitolu v historii legií. Od přátel z legionářské obce Jirky Charfreitaga a Milana Mojžíše, který byl v Rusku už desetkrát, máme nejen tipy, ale často i souřadnice takových míst. Budeme filmovat, fotografovat, setkávat se s místními lidmi, co mají k této historii vztah. Dvakrát vlak také opustíme, jinak by nám vymezený čas nestačil, také třeba z Irkutska do Vladivostoku poletíme letadlem. Cesta vlakem by trvala tři dny a vede jinou trasou než tehdy. Naši kluci jeli rovně přes Čínu.  

JP: Z Moskvy do Vladivostoku je to šest dní a nocí čistého času jízdy vlakem. Nejdelší úsek, který absolvujeme my, je ze Samary do Čeljabinsku a trvá asi dvacet hodin. Obě tato místa jsou v příběhu ligí velmi důležitá a tak je prostě musíme navštívit. Celkem náš pobyt ve vlaku odhaduji na nějakých padesát hodin. Plánujeme navštívit asi deset míst spojených s legiemi. Času není moc, takže celá cesta bude vlastně jeden velký běh. Přitom je třeba brát v úvahu i logistiku. Musíme například stíhat vlaky, které jsou dost komplikovaně zarezervované, a být ve správné dny ve správných hotelích, které jsme předem zaplatili. K tomu musíme vše vidět, nafotit, nafilmovat a popsat. Čeká nás tey sice radostná, ale přece jen docela dřina. Z leteckých expedic, ze kterých jsem dělal reportáže pro iDNES.cz, vím, že člověku po splnění povinností na nic jiného moc času nezbývá.  

Na co se můžou těšit návštěvníci webu LegieFilm.cz?

PN: Mohou být v skoro přímém přenosu u autentického dobrodružství – tím myslím nejen odkrývání pozapomenuté historie, ale i to, že můžou krok po kroku sledovat vznik důležitého filmu.

JP: Do on-line SMS deníku budeme průběžně posílat zprávy s aktuálními informacemi. Každý den také budeme posílat fotografie a denní shrnutí toho, co jsme viděli a co to s námi dělá,  naši čtenáři navíc na on-line mapě uvidí naši aktuální polohu i celou dosud projetou trasu. Z každého našeho příznivce a podporovatele vzniku filmu budu mít velikou radost. 

Není úplně běžné podnikat v Česku v rámci příprav filmu takovouhle anabázi.

PN: Občas se najde nějaký scénárista nebo režisér, který je ochoten v přípravách filmu proputovat stovky kilometrů. Jsem osudu vděčný, že se k nim připřadím. 

JP: Přijde mi celkem logické, že obhlídka historických míst je součástí příprav kvalitního filmu postaveného na skutečných historických událostech. A snad poznámka producenta ne úplně od věci, cesta je stejně jako veškeré ostatní přípravné práce hrazena ze soukromých zdrojů. Nejde to ani jinak: zatím máme jen příslib grantu na napsání scénáře.

***

Legionáři > Příběh filmu > Sibiř 2015 > Rozhovor: Sibiř čili Po stopách legionářů on-line