Jiří Pehe

Politolog

Už mnoho let si kladu otázku, jak je možné, že příběh československých legií – jeden z nejdramatičtějších příběhů českých dějin – není ani literárně, ani filmově obsáhleji zpracován.

Československé legie se nejen zasloužily o vznik samostatného státu, což je samo o sobě velké téma, ale legionářská sága –zejména v Rusku – se svým heroismem zásadně vymyká zažitým představám o Češích coby přikrčeném, oportunistickém národě.

Často mě napadlo, že příběh československých legií v Rusku zatím nikdo pořádně umělecky nezpracoval i proto, že je téměř neuvěřitelný. Skutečnost, že se armáda o síle několika desítek tisíc mužů probila napříč Ruskem, přičemž si udržela vysokou míru organizovanosti – a v daných podmínkách i civilizovanosti – je svým způsobem těžké pochopit v době, kdy lidé už neradi přinášejí oběti pro druhé nebo nějaké ideály.

Jenže přesně proto by příběh legií zpracován být měl. Z uměleckého hlediska navíc nabízí nepřeberné množství osobních dramat a možností vyhnout se černobílým, ideologizujícím pohledům. Příběh mého dědečka, který jsem se pokusil zachytit v první části románu Tři tváře anděla, byl jen jeden z takových fascinujících příběhů.

Režisér Petr Nikoalev, který chce o příběhu československých legií natočit film, má tedy nejen z čeho vybírat, pokud jde o individuální lidská dramata. Zaplnil by i mezeru, která v českém hraném filmu ve vztahu k tomuto tématu podivně a nevysvětlitelně chybí.

Jiří Pehe