Jan Lukeš

Literární, filmový a televizní publicista, kritik a historik 


Příběh českých legií za první světové války měl ve filmu zatím dosti trpký osud. Za první republiky sloužil více méně oficiální ideologii vzniku a budování státu a tonul nezřídka z dobrého úmyslu jen ve vlasteneckém  kýči. Za totality nacistické i komunistické se naopak za historií legií vlastně z téhož důvodu vynuceně zavřela voda: byla příliš symbolem vzniku samostatného státu a demokratické republiky. Přímí nositelé legionářské zkušenosti upadali v lepším případě v zapomnění, v horším i na ně dopadla politická perzekuce. S ubíhajícím časem se jejich počet neúprosně tenčil a s nimi odcházela i autentická paměť komplikovaného zrodu naší samostatnosti.

Ani polistopadová éra zatím na věci mnoho nezměnila. Svou roli jistě hraje finanční náročnost výpravy historického filmu, ta by ale možná nebyla o moc vyšší než náklady na leckterou bezpohlavní českou pohádku. Spíše se zdá, že ideologické vytěsňování legionářského tématu slaví teprve teď definitivní úspěch, zvláště ve spojení s dnešním zaměřením společnosti jen na přítomnost a okamžitý profit. Považuje-li část české veřejnosti naše vojáky v zahraničních misích za žoldáky, co si asi myslí o legionářích? Ještě ale není pozdě, a to hned z několika důvodů.

Od příběhu českých legií nás dělí sotva tři nebo čtyři generace. Kdekdo v Čechách a na Moravě má mezi svými předky dědečka či pradědečka, který se ocitl na frontách první světové války či přímo v legiích. Dokonce se stále z rodinných archivů vynořují dosud neznámá osobní svědectví, která pomáhají dotvořit obraz osobního zázemí velkých válečných a politických dějů.

První světová válka zcela přestavěla dosavadní mocenskou konfiguraci světa a stala se počátkem katastrof, které poznamenaly celé dvacáté století. Na co ale byli odkázáni její řadoví aktéři, obyčejní pěšáci front, na rozdíl od našeho dnešního učebnicového pohledu na průběh války a její následky? Dovedeme si vůbec pod vlivem možností dnešní informační společnosti představit, jak probíhalo rozhodování lidí, kteří rukovali na frontu jako loajální občané jednoho státu, aby pak svou existenci dali všanc vizi, o níž nemohli vědět zprvu téměř nic?

A byla tato vize správná? Nepřinesla pak zase vyhnání Němců po druhé světové válce, rozpad Československa? Skončilo už dvacáté století válek a dělení světa, anebo teď pokračuje Krymem, východní Ukrajinou, Blízkým východem?

Takových souvislostí nemohli aktéři legionářské anabáze dohlédnout, s touto zkušeností může však dnešní filmař tehdejší děje oživit: jako stále přítomné tázání po smyslu nadosobních hodnot, po lidskosti uprostřed nelidských událostí, po ceně hrdinství a relativitě ideálů, pro které mocní ženou obyčejné lidi na smrt a propaganda jim k tomu dává smrtící munici.

Jan Lukeš