Z Kazaně zpět do Samary

13.4.2015

Budova banky v Kazani, kde byl uložen zlatý carský podklad.Zoom gallery
Budova banky v Kazani, kde byl uložen zlatý carský podklad.
Kazaň nás uchvátila. Rozdíl proti Samaře a Simbirsku je obrovský. 

Po 4 hodinách spánku v hotelu Suleiman Palace v Kazani byl Petr už tak netrpělivý, že na moje dveře klepal o hodinu dříve, než bylo domluveno – ve čtyři a ne až v pět místního času. Vyprosil jsem si ještě tu hodinku, abych mohl dokončit svůj informační článek z cesty do Kazaně.

V šest jsme pak vyrazili na ranní prohlídku – nejdříve ke kazaňské pobočce státní banky, kde byl v roce 1918 uložená hlavní část zlatého ruského pokladu. Odsud byl poklad odvezen a naložen na vagony, jejichž střežení bylo svěřeno českosloslovenským legionářům. Jednalo se údajně o největší zlatý poklad na světě. Důležitost našich legií tak vzrostla a různá politická uskupení fungující v chaosu ruské občanské války se je snažila získat na svou stranu. Banka stojí v krásně udržované pěší zóně. Už kolem půl šesté ráno na čistých ulicích uklízeli metaři – jaký rozdíl proti Samaře i Simbirsku! 

Tlačil nás čas, protože na šestou jsme potřebovali být v 550 km vzdálené Samaře, přesto jsme se vydali směrem na Verchnyj Uslon, což je vesnička a skála nad Volhou stojící na druhé straně Volhy proti Kazani. Museli jsme dojet k mostu přes Volhu a pak jsme jeli podle GPS, která nás dovedla do zalesněné rokle, kde jsme se mohli sotva otočit. Opět nás zachránilo to, že jsme měli 4WD auto a tak jsme se z toho zabláceného terénu nakonec dostali.

Po velitelské poradě jsme myšlenku návštěvy tohoto důležitého místa s opravdu těžkým srdcem a váhání vzdali a současně jsme se rozhodli vracet stejnou cestou, jakou jsme přijeli – tzn. přes Simbirsk, abychom neriskovali neznámá překvapení na jiné cestě po druhé straně Volhy. Asi po 10 km jízdy jsme zahlédli ukazatel na Verchnyj Uslon a tak jsme se zatajeným dechem vydali tím směrem. Do vesničky vedla, na místní poměry, skvělá asfaltka a podařilo se nám vyjet až na vrchol skály, kde jsme našli památník našim legionářům se jmény 63 zde padlých. Kousek dál také křížek „ruským hrdinům, tzn. zřejmě příslušníkům bolševických jednotek.

Historické konsekvence: Kazaň, město vítězství i porážky.

Na místě jsou zřetelně vidět dělové zákopy i betonový základ pro dalekonosné dělo. Zajímavé také je, že ani na ruských tabulkách se zde nemluví o „Běločeších“ jako v Samaře, ale o „československých legionářích“. Naše radost a uspokojení bylo ohromné, protože našich dvacet hodin v autě ve dvou dnech tak získalo plné opodstatnění. Čas byl stále dobrý a tak jsme si za odměnu ještě slíbili, že najdeme most Alexandra II. u města Syrzaň, který měl klíčový význam pro přesun části legionářských vojsk, která se potřebovala dostat z Penzy směrem k Samaře. Pokud by se jim bývalo nepodařilo most dobýt, tak by zřejmě zůstali ve smrtelném obklíčení tehdy již nepřátelských bolševických jednotek. Most je asi 1500 metrů dlouhý a v době svého dokončení (kolem roku 1880) byl prý největším technickým dílem tehdejšího Ruska. Po asi 3 hodinách jízdy jsme do Syrzaně dorazili a po další hodině se nám podařilo most najít a dostat se k němu dost blízko, abychom ho mohli vyfotit a nafilmovat. 

Další cesta už nás vedla do Samary, kam jsme dorazili v upravený čas 19.00, vrátili auto a vyrazili na nádraží. Tady jsme se dověděli, že vlaky v Rusku jezdí podle moskevského času a tak jsme zde byli trochu zbytečně o hodinu dříve. Nakonec jsme přesně na „moskevský čas“ ve 20.55 vyrazili na Čeljabinsk, což je trať, kterou některé jednotky našich legií projížděly v roce 1918 zřejmě vícekrát, podle toho, jak se vyvíjela místní politická a vojenská situace. 

Legionáři > Příběh filmu > Sibiř 2015 > Z Kazaně zpět do Samary